peseknove

Socha Johanna Steinbrenera

 

 

Socha Johanna Steinbrenera

 

 

 

 

       Asi všichni občané Vimperka ví, kdo to byl pan Johann Steinbrener a pokud ne, tak wikipedie nám nabídne asi toto:

 

 

       Narodil se 17. července 1835 ve Vimperku a vyučil se oboru knihařství v Českém Krumlově. V roce 1860 se oženil s Annou, se kterou měl dva syny, Jana (* 1863) a Ruprechta (* 1866), a pět dcer. V roce 1855 Johann Steinbrener založil ve Vimperku knihařskou dílnu. Ta byla postupně rozšířena na světoznámé tiskárny vydávající především modlitební knihy, a to včetně koránu, a lidové kalendáře. Počet zaměstnanců stoupl z původních tří na více než jeden tisíc v roce 1930. Firma v té době vlastnila největší novodobé knihařství v zemi, knihtiskárnu, nakladatelství, továrnu ke zpracování kovu a zhotovování kování pro vazbu knih, zlatotepectví, ateliéry pro malířství a rytectví, a dále šest strojíren pro vodní pohon a čtyři strojírny poháněné parou. Knihy byly vydávány ve 30 jazycích a distribuovány do celého světa. Johann Steinbrener zemřel dne 6. května 1909.

 

 

       Prosperující podnik byl Steinbrenerovu rodu po druhé světové válce vyvlastněn, po roce 1948 znárodněn a rodina byla odsunuta do Rakouska. Vimperské tiskárny se v 50. letech staly součástí plzeňských tiskařských závodů Stráž. Tiskárny Stráž nepřežily nástup kapitalismu po roce 1989, nejdříve byly zprivatizovány, následně vytunelovány a v roce 2003 zanikly úplně.

 

 JS

       Co už není úplně známé je to, že pan Johann Steinbrener dostal přídomek: „Dobrosrdečný tiskař“, který myslel i na lidi, kteří byli chudí, staří či nemocní. Mimo jiné založil nadaci: „Johann Steinbrener polívkový ústav“, které věnoval budovu a tam se dostávalo jídla a peněžité podpory lidem práce neschopných. Dále založil i nadaci s názvem: „Johann Steinbrener uhelná nadace“, jenž nakupovala uhlí, které poté v zimě rozděloval mezi chudé lidi. Rodina Steinbrenerů postavila infrastrukturu ve Vimperku, řadu obytných, úřednických domů a továrních hal, v podstatě celou Pasovskou ulici a údolí Zlaté stezky.

 

 

       Při čtení pamětí o jeho podnikatelském úspěchu, ale hlavně o jeho sociálním cítění či špitálské činnosti, kterou věnoval občanům Vimperka, mi přijde docela smutné, že takového velikána, právem označovaného jako „Baťou Šumavy“ v současnosti ignorujeme, ale o co hůř, jeho stavby postupně bouráme, jako příklad může posloužit dům čp. 150 v Pasovské ulici.

 

 

 

       Nechci hodnotit či rozebírat politiku „Vyloučené lokality“, kterou se snadno vyřešil problém s méně přizpůsobivými občany, či možnost rekonstrukce tohoto domu s velkým bytovým potenciálem, ale jsem pro důstojné uctění památky tohoto velikána, na kterého můžeme být právem hrdí.

 

 

       Již dlouho chodím kolem pískovcové kašny naproti historickému „Domu s jelenem“ v Pivovarské ulici. Neznám úplně přesně historii této kašny, ale dalo by se říci, že zvolené místo, forma a i materiál kašny nebyly úplně nejšťastnějším řešením.

 

 

       Toto místo si zaslouží reprezentativnější naplnění, a podle mě pro nic menšího, než pro sochu největšího občana Vimperka všech dob – Johanna Steinbrenera.

 

 

       Prováděl jsem si předběžný průzkum k použitelnému materiálu a jednoznačně na podmínky Vimperka vyšla žula. Socha v životní velikosti umístěná na soklu by vyšla okolo 450.000,- Kč, což mi připadá jako přijatelná částka vzhledem k důležitosti této osoby pro naše město. Pro kašnu bych se mohlo najít využití na méně lukrativním místě.

 

 

       Podle mého názoru Vimperk nedostatečně prezentuje svého nejslavnějšího rodáka. Jen na okraj porovnejme, jak pojalo Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích oslavu výročí 110 let od úmrtí Johanna Steinbrenera, a jak se k oslavě postavilo město Vimperk.

 

 

       Socha bude ztvárňovat nejenom samotnou osobnost Johanna Steinbrenera, ale bude prezentovat i jeho filozofii, kterou se řídil celý život. Jejím základem byla víra, píle, empatie a solidarita. Jako základ společnosti považoval rodinu a charitu povýšil na cosi, co je zcela přirozená vlastnost úspěšných a bohatých lidí.

 

 

 

A nakonec uvedu motto tohoto velikána, které dokresluje jeho pojetí života a podnikání:

 

 

„Mým polem je svět.“

 

 

 

Budu rád za vaše názory, podněty a hlavně podporu této myšlenky.

 

 

Ing. Milan Pešek

 

{jcomments off}