Miniatury: Świetliky

 

 

Świetliky

 

 

       Večer se kdesi nad horou Krzemieniec vrší bouřkové mraky. Stmívá se. Sedím na břehu říčky Wołosatky, na druhém břehu se krabatí skalky, štosuje se tam už noční tma po stránkách zavírané knihy dne. Vzduch je dusný, přes den teplota stoupla přes třicet stupňů a teď se blíží fronta. Objevují se světlušky. Je jich stále více. Míjí mě pár mladých Poláků.
     „Świetliky,“ upozorňuje ona svého milého.

       Pozoruju světélka, jak se komíhají sem a tam, ztěžka letí nad proudem vody. Chvílemi se zdá, že je voda Wołosatky strhla. Zmizí na chvíli a zase se zažehnou. Nesou něco těžkého?

       Procitá vítr. Nelze určit, odkud kam vane, jen tuším naznačené průlivy údolím. Spíš se zdá, jako by se v horkých poryvech zvedal do výše. Tu se ozve zapraskání. Brána hromu lákající vejít a nevrátit se zpět? Ne, následné těžké žuchnutí, zaléhající ke mně do doliny, prozrazuje, že v hloubi hory povolil strom, obří velikán možná již naprasklý z nějaké předchozí bouře. Sto či více let růstu ukončí jediný okamžik. Po vzdechu a pádu následuje klid. Hladina za utonulým se uzavřela. Život pokračuje dál.

 

 

 

***Horsk chrpy

 

 

 

Bouře nad Wołosatkou

 

Z tvých rozblýskaných očí

světlušky hledají koridor.

Nad proudem nesou těžkého cosi.

V hoře zapraskal, žuchl strom.

 

 

 

       Usínám pod volnou oblohou. Hmatám vedle sebe. Zda se tě dohmatám, má milá skrytá za plátnem stanu?

       Cítím se osamělejší, než ve vězeňské kobce. Ale ne, nejsem úplně sám. Jste tu ještě vy, světlušky, świetliky, průvodkyně neznámých polských milenců v šumu něžných peřejí. Jste tak lehké, vy drobné společnice mého smutku. Poletujete napospas povětří. Kam se podějete se svými lampičkami?

     Vychládají teplé šlépěje na oblázcích říčního břehu, vyvětrána budou lesní zákoutí a škvíry pod kamením a nahoře, tam vysoko na poloninách se možná na mohutném kříži na Tarnice rozbliká Eliášův oheň.

 

 

 

***

 

 

 

       V noci dopadají na údolí veliké kapky bouřkového lijáku. V recepci kempu v Ustrzyki Górne se popíjí, příšerný řev trhá šum větru a bubnování kapek.

       Ráno stále prší. Říčka se ale zvedla jen nepatrně. Zato se ochladilo. Stoupáme na poloniny Bieszczad. Cesta nás vede na vrchol nejvyšší hory Tarnica (1 346 m.n.m.). První kroky vzhůru do bezlesí provokují prudký vítr, vichřici. Na loukách ladí hukot své struny, čechrá modré čupřinky chrp horských, které jako by se rozutekly ze zahrady kamenného polygonu. BIeszczady smekly bukové pokrývky hlav, nechávají se ovívat. Vše je ponořeno a omýváno řídkým mlékem mračen, které kýl lodi horského hřebenu rozstřikuje do chuchvalců mlhy. To hory se stydí za pleše a pěstní klíny, které jako by zarazila do jejich temen žárlivá nevěsta hor.

       Dešťové kapky nemají zábrany. Neutiší je listy pokroucených buků v údolí a ve svazích o něco níže.Neokouzlí je lesklé a hladké pokroucené kmeny propletené navzájem v objetích a soupeření. Po hrstech zasypává mě jimi volný prostor po mé levici. Nikam není vidět, prožívám bezednou hlubinu hustého lijáku, jenž buší do skalních torů.

       Nemám dobré vybavení. V mazlavé hlíně pěšinky to klouže. Jdu v teplácích a ve svetru. Vše je v několika minutách prosáklé vodou. Oblečení na mně ztěžklo, jako bych stál pod sprchou. Studená vichřice mnou v nárazech lomcuje. A tak zrychluju. Překračuju schody vytvořené z dřevěných špalíků. Co schod, to rybníček.

       Ale ani na vrcholku nenacházím závětří. Zbyla mi ještě suchá mikina. Navléknu si ji na holé tělo. V prstech ztrácím cit. Zůstávám v ledovém dešti a vichřici do půli těla nahý, nadávám si, že už jsem si dávno nepořídil lepší vybavení.

 

 

 

***

 

 

 

Vichřice na Tarnice

 

Hora odlupuje vrstvy tepla,

pleská kapkami o kámen,

nahého do půli těla

voláš mě z vichřice: Romane!

 

 

 

Text: Roman Szpuk

Foto: Dagmar Heberleinová  

{gallery}Jitka/rok2020/cervenec/szpuk{/gallery}

 


 

 

MINIATURY Romana Szpuka 2020:  

1. Tchořovické rybníky
2. Propustk
3. Kreslí a chechtá se
4. Tekuté písky
5. Čtyři úplňky
6. Vzpomínka na Lnáře
7. Vidoucí
8. Únos Sněhurky
9. Vločky a vlaštovky
10. Chlapeček a dálka
11. Ohnivec šarlatový
12. Boliaboliaboliaboli
13. Vodní mlýnky
14. Velký vůz
15. Pokušitelé
16. Třinácté komnaty skal
17. Jen mouchy, kovové a tlusté, to stihly

  

 


   

 

MINIATURY Romana Szpuka 2019:  

1. Posed u Modravy 
2. Výstup na Stožec 
3. Dlouhé zimní noci   
4.Předjarní povídání  
5. Jarní vítr  
6. Náušnice paní Zajícové 
7. Soumrak na Šeravě 
8. Hle, dělám věci nové 
9. Fragmenty 
10. Kohout  
11. Svár zimy a jara 
12. Jepičí láska 
13. Hadí vrch 
14. Voda, voda 
15. Čtení v kavárně na Dvorku 
16. Cesty nevyzpytatelné 
17. Pouť po Českém středohoří
18. Svatá petflaška 
19. Socha Mír
20. Kouzlo červnových večerů
21. Polonina, Svidovec
22. Světlušky, červencové mrazy a pout
23. Čas patří jen hodinám
24. Výstup na Goverlu a Popa Ivana Černohorského 
25. Quasi una Fantasia
26. Proměny
27. Sociálka
28. Bouře nad Gabrétou
29. Chamtivci
30. Tiché vytrvalé rytmy 
31. Noci, jimiž nezní žádné rozkazy
32. Rázem jsme všichni vzhůru 
33. Přízemní mlha
34. Höllbašský vodopád
35. Dušičková spektra
36. První doteky ledu
37. Světlo na mlhách
38. Zdivočelé fotografie
39. Flák srnčího
40.Čarovné mávátko 
41. Hořící srdce

 


 

 

MINIATURY Romana Szpuka 2018 : 

1.  Loučení s Friederike
2. Krátká zastavení   
3. Oheň tání 
4. Nesouvislý dialog  
5. Něžné objetí
6. Mráz a srdce
7. Tichá křídla
8. Co si myslí planety 
9. Bezejmenný potok
10. Pouť okolo andělky 
11. Město je jiné
12. Osamělci 
13. Staří a mladí 
14. Zpáteční cesta 
15. Chodím furt v pantoflích 
16. Toto místo 
17. Celé jaro  je erotické  
18. Na Brantlově dvoře
19. Socha Rodina 
20. České středohoří a Šumava 
21. Hýlové a blesk  
22. Bělásek a děti  
23. Omývání barev
24. Bolest křídel  
25. Slunovratova noc 
26. Květina nezradí svůj květ
27. Barvy čaje  
28. Ještěrčin ocásek 
29. Střet dvou vášní 
30. Zatmění  
31. Pavlínka
32. Perseidy 2018
33. Sarančatům sklaplo
34. Prokletí milenci 
35. Zanechávaje příbytek otevřený  
36. A měla jsem tě ráda? 
37. Vážka rudá 
38. Kohlschachten  
39. Na cello hraješ 
40. Zlatá a černá 
41. Panta rhei
42. Palvínov a Vatětice
43. Říjnové květy jahod 
44. Vratká lávka slov 
45. O solitude 
46. Listopadové toulky 
47. Zasněžené město 
48. Přebrodit Křemelnou

 


 

 

MINIATURY Romana Szpuka 2017 :   

1. Uplakaný čert
2. Hrušky 
3. Vánoční vzpomínka 
4. Co všechno ten nástroj dovede
5. Nešahej na ten sníh 
6. Otto Hrdin
7. V údolí Losenice  
8. Pavoučice sněžn 
9. Šla Kačenka podle vody
10. Vzpomínka na Krýmuse
11. Mrazivá noc na Perle pod Jezerní slati
12. Letící oblaka
13. Pan Kodýdek
14. Cesta pulsu
15. Život a smrt
16. Deštníky
17. Poklady
18. Krucifix
19. Velikonoční vejce
20. Koza v kapli
21. Kolečka vypálené trávy 
22. Boubínská noc 
23. Ovečky
24. Bratři Kazarovi  
25. Domov
26. Táta 
27. David je fatalista
28. Noční bouřka na Boubíně 
29. Fenka a okoun
30. Duha 
31. Cestou z Najmanky na Radost 
32. Žluna 
33. Rehabilitace
34. Bez střechy
35. Jako bílý šátek 
36. Nepoučitelní 
37. Dobršská brána 
38. Hvězdy a psík 
39. Malá ťapkající holčička 
40. Zářijové plody 
41. Buchingerův dvůr  
42. Pouť na Luzný
43. Jaké má oči?  
44. Nejmanka u Hrbu  
45. První sníh  
46. Úplňková noc 
47. Jepice 
48. Herwart a Empedokles 
49. Dálky na dosah 
50. Lidská zima
51. Gráve Gabréta 
52. Flöhturm 
53. Blízkosti opuštěných 
54. Miniatury: Čtyři úplňky 

 


{jcomments off}